Klubové filmy

Loni v Marienbadu

Zlatý klenot francouzského filmu, který vychází ze stejnojmenné knihy Allaina Robbe-Grilleta, natočil v roce 1961 slavný režisér Alain Resnais. Nečekejte klasické vyprávění příběhu. Naopak. Tento film je duchovním otcem všech pozdějších „divných“ filmů, jako Memento, Mulholland Drive a dalších.

Film zaujme již od netradičního začátku, kdy v honosném sídle lázeňského hotelu potkáváme spoustu hovořících párů, avšak slyšíme vždy pouze malý útržek z rozhovoru. A ve stejném rytmu se odehrává celé vyprávění hlavního hrdiny. Vždy malý kousek reality překlene v malý kousek vzpomínky a než se stačíme dozvědět, zda se jedná o fikci či skutečnost, už jsme zase zpátky tam, kde scéna začala. Jedinou jistou věcí na celém filmu je klidný hlas muže, jenž vypráví svoji vzpomínku na ženu, kterou v hotelu (možná) potkal minulý rok. A vypráví ji právě té stejné ženě, na kterou si vzpomíná, problém je v tom, že ona si něj nemůže (nebo nechce?) vzpomenout…

Snímek ve své době uchvátil svojí zvláštní, tajemnou a neodbytnou atmosférou, a pokud budete při sledování dávat dobrý pozor, určitě si všimnete mnoha skvělých detailů, jež podtrhují neskutečnost vzpomínek. Jako zářný příklad uvedu slavnou scénu se záběrem na strnulou zahradu, ve které stín vrhají pouze lidé, kdežto neživé věci jako by tam ani nebyly.

Resnais také často pracuje s motivem zrcadel, které roztříštěně půlí realitu na dvě a více částí, proti nimž, stejně jako hlavní hrdina, nemáte šanci vyhrát onu podivnou, ale velmi oblíbenou hru „na poslední kartu“, jež mistrně ovládá záhadný muž, který jako jediná další postava mimo ústřední dvojici má výrazněji prokreslenou osobnost. Ostatní obyvatelé hotelu totiž pouze jakoby přihlížejí a strnule existují, a proto divák věnuje veškerou pozornost pomyslnému milostnému trojuhelníku a – tajemné zahradě s měnícími se stíny.

Značně sugestivní je také varhanová hudba Francise Seyriga, stejně složitá a prokleslená jako pavučina prolínajících se vzpomínek. Ani kamera nestojí opodál a dokáže výborně zachytit jak neosobnost a odtažitost honosného paláce, tak vnitřní nejistotu v zrcadlech rozlámané duše vypravěčovy dávné lásky.

I přes všechny klady ovšem Loni v Marienbadu není filmem pro každého. Pokud s ním nebudete mít počáteční trpělivost a nepřistoupíte na vypravěčskou hru, která je vlastně takovým narativním experimentem, nemusí vás ani dokonalá atmosféra chytit. Když se však necháte unést znepokojivou hudbou a magickými obrazy, zůstane vám zážitek, na který hned tak nezapomenete…

Zajímavosti

Kamenné sousoší, o němž se ústřední dvojice baví uprostřed zahrad, bylo kvůli manipulaci vyrobeno z papíru. Spisovatel Allain Robbe-Grillet se po premiéře filmu velmi rozhněval na režiséra, neboť v jedné partii nastane situace, kdy záhadný cizinec nemusí nutně vyhrát. I přes značnou autenticitu luxusních interiérů lázeňského hotelu se téměř polovina všech záběrů natáčela v ateliérech.

Info

• Žánr: tajemno/drama/romantický
• Země vzniku: Francie/Itálie
• Režie: Alain Resnais
• Hrají: Delphine Seyrig Giorgio, Albertazzi, Josef Sacha Pitoëff
• Originální název: L´Anné Dernière à Marienbade
• Ocenění: Zlatý lev v Benátkách 1961

««« Předchozí text: Jaro, léto, podzim, zima... a jaro Následující text: Ztraceno v překladu (Lost in Translation) »»»

Robin Hložanka | 29.11.2006 St 18:27 | Filmové nebe | trvalý odkaz | tisk | 759x