Blue Velvet

David Lynch, se v roce 1986 vrhl do díla z poněkud odlišné oblasti, než jsme u něj byli zvyklí. Kombinace osobitého stylu a kriminální zápletky vás zaplete do podivného příběhu, jehož hlavními hrdiny jsou dvě naprosto bizarní věci – lidské ucho a modrý samet.
Jeffrey Beaumon, nepříliš úspěšný mladý muž bez trvalejšího partnerského vztahu a práce, nalezne na mýtině nedaleko od svého domu lidské ucho.
Ihned tento nález běží ukázat svému sousedovi, detektivu Williamsovi. Shodou okolností se do případu připlete i Williamsova dcera Sandy, jelikož ta díky své dívčí zvědavosti „odposlouchává“ otcovu kancelář. Jisté okolnosti zavedou hlavní protagonisty až k barové zpěvačce Dorothy Vallensové. Jeffrey vymyslí důmyslný plán, jak ji nepozorovaně sledovat a v převleku hubiče hmyzu jí ukradne klíče od bytu, do něhož se poté vloupá. Naneštěstí pro něj je svědkem hrůzné sadistické zvrhlosti Franka Boothe, který zpěvačku znásilní a neustálými pohlavky jí způsobuje četné rány. Ta toto chování musí tolerovat, protože Frank drží v zajetí jejího muže i dítě. Dorothy je takřka jeho otrokyní a musí se mu neustále podřizovat (tato submisivita se poté projevuje i ve vztahu s Jeffreym, kdy jej neustále provokuje výkřiky „Uhoď mě!!.“)
Jeffrey se ale díky své nešikovnosti prozradí a Dorothy jej s nožem v ruce přiměje vysvléct až do naha. Opět se nám naskytne možnost vidět zvrhlé chování, které hraničí s opravdu silným sadomasochismem. Jeffrey je naprosto v šoku, ale zároveň cítí, že se do Dorothy ihned zamiloval. Proto se jí také snaží pomoct. Díky svému detektivnímu nadání se dozví mnoho zajímavostí zejména ohledně Franka, který je drogovým dealerem a navíc terorizuje mnoho lidí. Jeffreyho snaha podat pomocnou ruku Dorothy se mu takřka vymstí, protože je přistižen Frankem. Ten jej ihned bere na „výlet“.

Zběsilá noční jízda jej dovede až ke svému příteli, kde je ukryt Dorothyn manžel a dítě. Frank nakonec zaveze Jeffreyho na odlehlé místo, kde jej zbije takřka do bezvědomí. Ale mladík se nevzdává a pokračuje ve vyšetřování. Nakonec zjistí i propletenost gangu s místní policií a nastane pro něj velmi důležitá otázka, a to, komu má vlastně věřit a komu ne….
Na mne osobně zapůsobil film poněkud zvláštním dojmem. Chvílemi z filmu čpí typická tvorba Davida Lynche, ale na druhou stranu je film vlastně jen detektivní příběh s ne příliš složitou zápletkou. Musím však dodat, že film je oproti jiným Lynchovým filmům poněkud srozumitelnější, ale také vás dovede k určité potřebě neustálé napjatosti a místy i k přemýšlení. Není to jen bezduchá kriminálka, ale propracovaný příběh s naprosto fantastickou kamerou a navíc titulní píseň filmu „Blue Velvet“ vám bude brouzdat v hlavě ještě několik týdnů. Také bych neměl opomenout famosní výkony hlavních hrdinů. Zejména Dennis Hopper, který ztvárnil roli Franka, předvedl asi jeden z nejlepších hereckých výkonů vůbec a svým psychopatickým a často „slizkým“ chováním se vám po čase naprosto zhnusí. Dle mého názoru je tento film asi nejlepším počátkem pro shlédnutí Lynchovy filmografie.

Zajímavosti
- Tima Burtona tento film nachnul natolik, že o něm rozpracoval obrovskou esej, která ale bohužel vyšla jen ve francouštině.
- Ve filmu lze nalézt i prvky z jiných Lynchový filmů, např. Lost Highway (noční výlet Frankovy bandy, při němž kamera neustále klesá k vozovce) nebo Wild at Heart (obsazení herců)
- Vlastní interpretace spojení Blue Velvet (modrý samet) je dle Davida Lynche: „šokující, hluboce znepokojivá a překvapující směsice upřímnosti a úděsnosti“.
INFO
Režie: David Lynch
Scénář: David Lynch
Hlavní postavy: Isabella Rossellini, Kyle MacLachlan, Dennis Hopper, Laura Dern, Hope Lange, Dean Stockwell, Priscilla Pointer, Brad Dourif, Jack Nance, Angelo Badalamenti
Rok vydání: 1986
Délka filmu: 120 minut
Ocenění
Nominace na Oskara za nejlepší režii, řada ocenění zejména za režii a herecké výkony – Dennis Hopper…
Odkazy
««« Předchozí text: Brazil Následující text: Magnolia »»»
Pavel | 13.10.2006 Pá 00:22 | David Lynch | trvalý odkaz | tisk | 1136x
Komentáře k textu
Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentářTak tento kousek si moc dobre pamatuji, Prave tady jsem si oblibil Denise Hoppera! Velice zajimavy a strasne sprosty film! Snad nejsprostejsi co jsem kdy videl! Co treti slovo je sproste jako hrom! Zajimava dost krimi, vzdycky kdyz jsem si vzpomel na tento film, me nutil mozek premyslet proc se mi to vlastne libilo, teprve dneska jsem to zjistil. Protoze to bylo od Lynche!!! To se priznam ze jsem nevedel. Dneska co mezi moje nejoblibenejsi filmy patri LOST HIGHWAY je mi jasne co me k te vzpomince vazalo, je to zpusob jakym Lynche umi ohromit zajimavymi scenami naplnenymi tim nejlepsim soundem. No a ta hudba, to se neda odolat. Celkove mi prijde vetsina jeho filmu navykova. Ja vzdycky rikam, nejlepsi film je ten, ktery jeste dlouhou dobu po shlednuti nuti premyslet, nosite ho jeste dlouho v hlave a stale uvazujete proc. Tohle umi David jednoznacne nejlepe.