Klubové filmy

Piano

Němá Ada odjíždí ze Skotska do rodné země svého nastávajícího, Nového Zélandu. S sebou si také bere jedinou věc, bez níž nemůže existovat – své piano.

Pokud se přenesete přes nutný úvod a seznámení s postavami, uvidíte snímek, který vás vezme za srdce. Tragická romance, odehrávající se v ponuré zemi, kde pořád prší, všude je bahno a prales. A ústřední trojice postav rozehrává příběh vynuceného svazku ženy s mužem a její následné vzplanutí láskou k jinému muži. Příběh nevynikající nějakými nečekanými zvraty, ale spíš silnými situacemi a dlouho a pevně budovanou atmosférou. Nevím, jestli to má na svědomí to prostředí věčně ponuré krajiny nebo přesvědčivé herecké výkony… asi vše dohromady, ale krásně se na to kouká a ještě lépe prožívá.

Rád bych také vyzdvihl věc, která se ve většině filmů říká jen tak na okraj a přinejlepším se akorát pokývá hlavou, jako že to tam sedí. A tou věcí je hudba… fantastická hudba Michaela Nymana. On to není vůbec špatný skladatel, ale to co předvedl v Pianu nemá obdoby. Možná se na ní budete tvářit všelijak, ale mne prostě okamžitě uchvátila. To klavírní sólo, které je ústředním motivem filmu, se prostě musí slyšet a nechat se jím unášet, kamkoli se vám zachce.

Ať se tedy na film podívá ten, komu nejsou cizí filmy, pomalu budující svoji krásnou, o to silnější atmosféru a dramatické situace. Milovníci divokých přestřelek, krvavých střetů _{(no, i když… )} a velkých akcí mají protentokrát smůlu.