Skřivánci na niti
Dnes mnohdy proklínaná, ale na druhou stranu často i oslavovaná komunistická doba ke konci 60. let konečně dostala reálného ztvárnění v podání Jiřího Menzela. Film Skřivánci na niti, který byl natočen na motivy povídek Bohumila Hrabala, dle mého názoru vytváří dokonalou kulisu socialistického světa bez jakýchkoliv ústupků ve prospěch režimu. Kladenské ocelárny, 60. léta. Tvrdý a neúprosný komunistický režim tlumí jakoukoliv pohnutku na demokratické smýšlení a tvrdě jej trestá.
Do kladenských oceláren byli posíláni tzv. političtí provinilci. Zpravidla to byli intelektuálně založení lidé, katolíci, ale i prostí lidé, kteří se nebáli navzdory strachu vyjádřit svoji myšlenku. V ocelárnách pracují také ženy (zpravidla tzv. kopečkářky), které chtěly překročit státní hranice a osvobodit se od socialistických kleští.
Snímek má v podstatě dvě roviny, i když si nejsou zcela rovnocenné. Na jedné straně film pojednává o každodenních strastech, ale zejména slastech vězňů, jejichž život byl naplněn hlavně prací. Na druhé straně můžeme zachytit zprvu poněkud nešťastný příběh mladého dozorce, který si vezme za ženu mladou cikánskou dívku, která je ale naprosto nedotčena civilizací, a proto se často chová poněkud nespolečensky (scéna s pálením židlí apod.)
Celý příběh vězňů je nazírán hlavně v dobrém světle a poměrně příjemně mě překvapilo pojetí celého děje. Film totiž není typickou ukázkou tyranského života, ale naopak ukazuje jak zpravidla umělecky založení lidé řeší své problémy s osobitým nadhledem a často i s ironií. Filozofické hříčky, které se celým filmem prolínají, jen dotváří už tak podařenou kulisu tohoto snímku. Jedním z nejsvětlejších okamžiků celého filmu je dle mého názoru svatba mladého Hvězdáře s jednou z „kopečkářek.“ Svatba proběhne bez účasti nevěsty, ale i přesto mladý pár sdílí lásku celým svým srdcem. Na mě osobně film silně zapůsobil a bez jakýchkoliv okolků mohu prohlásit, že je to jeden z nejkvalitnějších filmů z přelomu 60. a 70. let. Svojí lehkostí vám celý příběh jakoby jen propluje před očima, ale na druhou stranu časté filozofické náměty vás donutí přemýšlet o této kruté době a děkovat osudu, že žijeme ve státě demokratického smýšlení.
INFO
Režie: Jiří Menzel
Rok vydání: 1969
Hlavní postavy: Rudolf Hrušínský, Vlastimil Brodský, Václav Neckář, Jitka Zelenohorská, Jaroslav Satoranský, Vladimír Šmeral, Ferdinand Krůta, František Řehák, Leoš Suchařípa
Ocenění
FIPRESCI Prize – Honorable Mention, Zlatý medvěd
Odkazy
««« Předchozí text: Pravidla moštárny – The Cider House Rules Následující text: Blade Runner »»»
Pavel | 27.12.2006 St 17:14 | Filmové nebe | trvalý odkaz | tisk | 1060x